Conventionalism and Theory of Meaning

Autoři

  • Jindřich Černý

DOI:

https://doi.org/10.26806/fd.v8i1.194

Klíčová slova:

conventionalism, Poincaré, instrumentalism, constructivism

Abstrakt

What is conventionalism in philosophy of science? Basically, it is a thesis about empirical underdetermination. According to Conventionalists, there is “a slack” between our theories and experience that is to be “lined” with conventions. As the experience does not “impose” any theory, scientists are always free to choose a theory on “softer” non-evidential grounds when facing empirical underdetermination. “Conventionalism is a philosophy of freedom,” as Édouard Le Roy put it. Yet the thing to remember is that there is no such a thing as the conventionalism. Reasons for empirical underdetermination that Conventionalists state are not always the same, hence it is more convenient to talk about varieties of conventionalism. The present paper is an attempt to sketch a line between two basic variants of conventionalism which are instrumentalism and constructivism.

 

Co je konvencionalismus? V nejobecnější rovině se jedná o tvrzení o empirické poddeterminovanosti. Podle konvencionalistů existuje "mezera" mezi zkušeností a teoriemi, která může být překonána pouze pomocí konvencí. Vědci si podle konvencionalistů mohou vybrat teorie na základě měkkých kritérií, protože teorie nikdy nejsou předepisovány zkušeností. Konvencionalimus je, jak jednou poznamenal stoupenec jeho radikální varianty, Édouard Le Roy, "filozofii svobody." Konvencionalismus by však neměl být považován za homogenní proud. Konvencionalisté se v podstatných ohledech různí v názorech na příčiny empirické poddeterminovanosti, což je i důvodem, proč je příhodnější hovořit o variantách konvencionalismu. Předložený článek je pokusem vymezit dvě základní varianty konvencionalismu: instrumentalismus a konstruktivismus.

Stahování

Publikováno

2016-12-08

Číslo

Vol 8 No 1 (2016)

Sekce

Články

Licence

Autoři, kteří publikují v tomto časopise, souhlasí s následujícími body:

  1. Autoři si ponechávají copyright a garantují časopisu právo prvního publikování, přitom je práce zároveň licencována pod Creative Commons Attribution licencí, která umožňuje ostatním sdílet tuto práci s tím, že přiznají jejího autora a první publikování v tomto časopisu.
  2. Autoři mohou vstupovat do dalších samostatných smluvních dohod pro neexkluzivní šíření práce ve verzi, ve které byla publikována v časopise (například publikovat ji v knize), avšak s tím, že přiznají její první publikování v tomto časopisu.
  3. Autorům je dovoleno a doporučováno, aby zpřístupnili svou práci online (například na svých webových stránkách) před a v průběhu redakčního řízení jejich příspěvku, protože takový postup může vést k produktivním výměnám názorů a také dřívější a vyšší citovanosti publikované práce (Viz Efekt otevřeného přístupu).